Silvestr v Athénách (29. 12. 2021 – 1. 1. 2022)

Den po Mikulášovi našla Katka velmi levné letenky do Athén na Silvestra. Protestoval jsem, ale nebylo mi to nic platné. Zpáteční letenky za 8,5 tisíce pro 5 lidí z Vídně byly zakoupeny.

Fotky: https://photos.app.goo.gl/fwUzzegUP3bfxSCR7

Před šestou ranní jsme 29. prosince vyrazili směr Vídeň. Na Panda Parking (https://www.pandaparken.at/cs/) jsme nechali auto a na letišti na dvě hodiny vpluli do Sky Lounge. V 15 hodin místního času nás Wizz Air vysadil v Athénách.

Do centra jsme se svezli metrem (9 EUR, 4,5 EUR děti - levnější jízdenka se musela koupit „u paní v okýnku“, v automatu koupit nešla). Po asi 20 minutovém čekání jsme nastoupili do vlaku. Za necelou hodinu jsme byli na naší stanici Metaxourgeio. Musím uznat, že metro mají v Athénách pěkné. Po výlezu ze stanice to ale bylo jako pěstí do nosu – omšelé budovy, špatné chodníky, bezdomovci ležící na ulici. Náš apartmán (Ederlezi Emerald Apartment) hned za rohem byl velmi pěkný, ale v hrůzostrašném domě s maličkým vrzajícím výtahem. Ale byli jsme v nejvyšším 5. patře a nad námi byla střecha, ze které bylo vidět jednak na rozpadající se okolí a také na vzdálenější panoramata Athén.

Rozprostřeli jsme se do tří pokojů a obydleli obývák. Po setmění jsme se šli projít přes krásně nasvětlené náměstí Omonia s vodotryskem k hlavnímu nádraží. U něho byl skvělý supermarket Sklavenitis. Zítra nás čekala návštěva Akropole.

Vyrazili jsme po 10 hodině, přes náměstí Omonia k hlavnímu městskému tržišti (Central Municipal Athens Market). Ve venkovní části se prodávalo hlavně ovoce a zelenina a bylo zde i pár stánků s „bleším trhem“, v hlavní budově bylo maso. Pokračovali jsme na náměstí Monastiraki a odtud k Akropoli. Trochu jsme si tam prochodili uličkami a kolem různých vykopávek, než jsme našli hlavní vstup. Přes zimu bylo redukované vstupné. Místo 20 EUR plné a 10 EUR zlevněné se platilo jenom 10 EUR za dospělého a děti byly zadarmo. Samotná Akropole byla pod lešením (prý už několik let). Řádně jsme to tam prošli a pokochali se výhledem na celé město i na pahorek Filopappou, na který jsme následně i vyrazili. Přes křivolaké uličky čtvrti Plaka jsme pak dorazili na hlavní náměstí Syntagma. Po cestě domů jsme se zastavili u „arabáčů“ na kebab a celí utrmácení došli do apartmánu. Holky pak šly ještě zpět na náměstí Kotzia zabruslit si, já jsem zašel do supermarketu nakoupit a jediný Vojta mě rozum a chilloval u televize.

Na Silvestra jsme vyrazili na vyhlídkový vrchol Lykavitos. Metrem (1,2 EUR na 90 minut)  jsme se svezli na zastávku Euangelismos a pak už stoupali pěknými ulicemi s upravenými domy. Vypadalo to tam úplně jinak, než v naší čtvrti. Uklizené, pěkné, samý strom a na jedné z ulic byl trh. Na stromech rostly pomeranče (ale jíst se nedaly byly hrozně kyselé). Nahoru měla vést lanovka, ale tu jsme nenašli. Ono to ani nemělo smysl, zas tak velké stoupání to nebylo. Nahoře pěkně foukalo. Ale byl krásný rozhled až k moři. Stejnou cestou kolem opuncií jsme sestoupili na hlavní ulici vedoucí k dějišti prvních moderních olympijských her k Panathenaic Stadium (vstupné 10/5 EUR bylo opět za polovinu). Stadion byl monumentální. Dalo se dostat i dolů pod tribuny. Nicméně kdo se chce podívat seshora a nepotřebuje si posedět přímo na stadionu, jde se tam dostat i bez vstupného. Kolem celého stadionu je normální cesta, ze které je stadion jako na dlani.

Přes park Zappeion jsme došli k Chrámu Dia Olympského (nakoukli jsme jenom přes plot) a pak se naproti Hadriánovu oblouku zanořili do Plaky. V jedné z hospůdek jsme se výborně najedli (jehněčí bylo excelentní a i pivo Mythos mi chutnalo). Vynořili jsme se na Monastiraki. Na trhu jsme si koupili malá rajčátka a avokádo – obojí vynikající a za pakatel (snad 1 EUR za kilo). Při návratu jsme si chtěli mírně zkrátit cestu a vzali to bočními uličkami. Víceméně pouhé dva bloky od našeho apartmánu byl Bronx nejtěžšího kalibru. Příště už jsme se do těch míst neodvážili.

Večer jsme si zahráli hry a před desátou si metrem objeli „naše“ známá náměstí. Nejvíc lidí bylo na náměstí Syntagma. Převažovali lidé snědé pleti a docela to tam žilo. Na Monastiraki se tančilo a Omonia bylo klidné. Půlnoční ohňostroje jsme pozorovali ze střechy. Byly pěkné a všude kolem nás.

V den odjezdu jsme si mohli nechat kufr a batůžky v kavárně majitele apartmánu. Cultivos Coffee bylo necelý 1,5 km daleko a proplétali jsme se tam šílenými uličkami čtvrti Psyrri. Metrem jsme pak dojeli na poslední zastávku před přístavem Pireus s názvem Neo Faliro vedle Georgios Karaiskakis stadionu. Chtěli jsme tam nasednout na tramvaj a jet se podívat na pláž. Tramvaj jela jenom jedním směrem a tak jsme si udělali neplánovanou zajížďku k přístavu. Tramvaj tam měla takovou podivnou smyčku a poté se zase vracela nedaleko stadionu zpět a teď už správným směrem. Vystoupili jsme na zastávce Edem a šli si zabrouzdat v moři. Voda ale nebyla nejteplejší. Sluníčko ale příjemně hřálo, tak atmosféra byla jako v létě u moře.

Ze zastávky ΜΟΥΣΩΝ jsme dojeli zpět na Syntagmu. Prošli se naposledy uličkami a někde ve čtvrti  Psyrri se zase dobře najedli. Potom už jsme si byli vyzvednout zavazadla v Cultivos Caffee (a dali si tam kafe) a jeli na letiště.

Ve Vídni jsme se trochu naháněli s řidičem z Panda Parken. Našli jsme se, já jsem za 49 EUR dostal zpět auto a po půlnoci jsme byli doma.