Silvestr v Barceloně (29. 12. 2022 – 1. 1. 2023)
Fotky: https://photos.app.goo.gl/wCVK1wB4aCMABqwf8
Letenky Vídeň – Barcelona jsme koupili už v květnu. Odlet v krásných 11:30 hodin nám v listopadu změnili o pět hodin na zběsilých 6:05. Museli jsme tak do Vídně vyjíždět už o půlnoci. Auto jsme zase nechali na Panda Parken. A dokonce jsme stihli i letištní salonek SKY Lounge, který otevíral ve 4:30. Dali jsme si snídani a já vypil nejvíce brzkého panáka koňaku v životě (a spláchl tak stres, jestli stihneme na letiště dorazit včas).
V Barceloně jsme z letiště dojeli vlakem na metro a kousek od stanice Sant Pau | Dos de Maig jsme bez problémů našli ubytování GAUDI Barcelonastuff Apartments. Ulice Avinguda Gaudí byla strategicky položená – na jedné straně nemocnice Sant Pau, na druhé straně slavná Sagrada Familia. I když bylo teprve poledne, byt pro nás měli už nachystaný.
Kolem nemocnice Sant Pau jsme se vydali do Park Güell. Park se dělí na dvě zóny – monumentální zónu, která je na seznamu světového dědictví UNESCO a obsahuje Gaudího tvorbu, a veřejnou zónu, která je zalesněná a představuje spíš klasický park. Vstupenky již byly vyprodané. Což bylo dobře, protože jinak bychom určitě nešli na kopec Turó del Carmel hned nad areálem. Byl tam výhled na celou Barcelonu.
Kolem Casa Vicens jsme se pak vraceli zpátky k ubytování. Casa Vicens je prvním dílem Gaudího, Má mozaikové podlahy, pestrobarevné dlaždice a vitráže.
Pak už jsme jenom prozkoumali první barcelonský supermarket a nakoupili místní dobroty.
Katka s Eliškou a Mariánkou ráno prohlédli Sagrada Familia zevnitř. Mě se nechtělo dávat 38 EUR a tlačit se s neskutečným množstvím turistů, tak jsme si s Vojtou poleželi v posteli o něco déle a pak se všichni sešli před chrámem. Na mne chrám působil jako poměrně drsná slátanina různých stylů. Je ale fakt, že to mělo něco do sebe. V každém případě byl chrám opravdu monumentální.
Dalším cílem byla Casa Milà – La Pedrera a Casa Batlló. Opět architektura pana Gaudího. Na Katalánské náměstí (Plaça de Catalunya) jsme si dali zmrzlinu a na chvíli si odpočinuli. Dalo se tam zanořit do Gotické čtvrti (Barri Gotic). Odsud už nebylo daleko ke známe ulici La Rambla a tržnici La Boqueria. Cestou k vítěznému oblouku jsme poseděli na náměstí Plaça de Sant Pere s kávou z La Candela a pizzou ve vedlejší La Mezcla.
Vítězný oblouk tvoří vchod do největšího barcelonského parku Parc de la Ciutadella. Tam jsme už nešli a pomalu se vraceli zpět. Nedaleko Sagrada Familia jsme se pak ještě stavili na churros (něco jako naše koblihy) namáčené do čokolády.
Večer jsme pak zašli do čínského bistra hned vedle vchodu do našeho bytu na španělskou paellu.
Další den jsme se metrem přiblížili k olympijskému stadionu. Vystoupili jsme na stanici Plaça d’Espanya a směřovali na kopec Monjüic. Stále do kopce přes botanickou zahradu jsme došli k olympijskému stadionu Estadi Olímpic Lluís Companys. Dalo se tam zdarma nahlédnout. Na vedlejším rozlehlém prostranství byl pěkný výhled na město. Scházeli jsme k lanovce Aeri del Port. Po cestě bylo množství výhledů na přístav. Seděli jsme, slunili se a koukali na moře. Bohužel, plechovky s pivem, které byly právě pro tyto účely, zůstaly doma v ledničce. Škoda.
Lanovka Aeri del Port nás pak odvezla na pláž. Za zhruba desetiminutovou cestu jsme si krásně prohlédli město. U moře jsme si aspoň namočili nohy. Ale našlo se i pár otužilců, kteří se koupali.
Čtvrtí La Barceloneta jsme se pak vraceli zpět do města. Na promenádě Passeig de Joan de Borbód byla jedna restaurace vedle druhé. Ve všech spousta lidí. Chtěli jsme na jídlo, ale nevěděli jsme, kterou si vybrat. Nakonec jsme se rozhodli, že si zajdeme do restaurace v naší ulici s ubytováním. Po cestě k metru Barceloneta jsem se zanořil mezi domky. Dlouhé řady naprosto stejných domů mi trochu připomínali baťovy závody ve Zlíně. Tedy dříve nebydleli výrobci obuvi, ale rybáři.
Břicha jsme si zaplnili několika chody v bistru Capuccino (Av. de Gaudí, 66) pod našim apartmánem. Stejně jako včera nezklamalo. Dopřáli jsme si spoustu různých tapas, sangrii i pivo.
Po řádném odpočinku s knížkou, u filmu nebo s drobným schrupnutím se blížila půlnoc. Vzali jsme s sebou jednohubky, víno a pro děti nealko na přípitek a stoupali na kopec. Na ulici Av Mare de Déu de Montserrat nad parkem jsme si na lavičce rozložili občerstvení. Podobný nápad mělo lidí víc, a před půlnocí nás tam bylo aspoň dvacet. Ohňostroj nad městem byl fajn, ale mě se víc líbil ohňostroj, který dělali rozesmátí lidé s čepičkami na hlavě hned za námi z balkonu.
Už rokem 2023 jsme se vraceli domů. Ráno nás čekal brzký přesun na letiště.