USA 1999

… úplně chybí začátek: přílet do New Yorku, přejezd celé země v Greyhoundu, více než 3 měsíční pobyt v Yellowstonském národním parku, v resortu Canyon Lodge.... snad to co někdy dopíšu, ale už tomu moc nevěřím....

Plán naší cesty:

Grand Teton NP
Arches NP
Canyon Lands
Mesa Verde
Monument Valley
Hopi Indian Reservation
Glen Canyon
Lake Powell
Grand Canyon
Zion
Las Vegas
Death Valley
Yosemite NP
San Francisco
King Canyon NP
Sequioa NP
Los Angeles
Joshua Tree
San Diego

z deníku, který jsme vedli:

15. 9. 1999 středa (Katka)

Je 11:30 am. Vyrážíme z Canyonu od Wapiti směrem na Grand Teton. Taktak jsme nascpali věci umístěné v trashbags do auta. V Yellowsstone lake jsme zjistili, že cesta na South entrance je zavřená, takže jsme jeli zpět do Canyonu. Asi se od tama nedostaneme. I love Canyon. Večer jsme dorazili k Jackson Lake, kde jsme potkali asi tak 12 Čechů. Roman s Milanem se rozhodli, že je zítra nejlepší čas pro hike v Grand Tetonu, takže jsme se jali hledat místo na přespání. Po 3 hodinové okružní jízdě i přes Jackson jsme se utábořili na místě s cedulí No camping. Já s Romanem jsme spali v autě, zbytek venku. Až na to, že jsem měla nohy zamotané ve volantu a Jura umrzlý obal svého ctěného těla, bylo vše OK.

16. 9. 1999 čtvrtek (Katka)

9:00 am. Kluci vyráží na 32 km hike k jezeru, já s Jurou na 2.9 mílový k inspiration pointu a pak do Jacksonu na internet, obchody, zmrzlinu. V 8:30 p.m. vyrážíme přes noc do Salt Lake City a směr Arches National Park. Po 4 hodinách jsme se střídali v řízení. Silnice č. 189 bylo cool. Skoro jako polňačka.

17. 9. 1999 pátek (Katka)

Před vstupem do Arches N.P. jsme udělali řádný picknic v picknic area. Arches N.P. byl super. Kam oko dohlédlo bylo plno šutrů, teplota okolo 30 stupňů či více, všude plno vody... Zpětně jsem ale s Jurou uznali, že zas tak odporný park, jak se na začátku zdálo, to zas není. Až na to, že jsem pajdala se zvrtlým kotníkem ze včerejšího dlouhého 2.9 mílového hike v Grand Tetonu po difficult trail, to fakt nebylo špatné. Díky „obětavé“ pomoci Jury jsem však navzdory přání ostatních nezemřela na cestě. Večer jsme si odskočili zakempovat cca 44 mil k jezeru. Celkem to bylo za rohem.

18. 9. 1999 sobota (Katka)

Celkem bylo vážně zima u toho jezera. Pravda, na jedné hoře vedle byl ještě sníh, ale proč ne. Dole bylo sice místa na spaní plno, ale proč si nezajet 44 mil do hor, za ten výhled to přece stojí. Ale dle Jury to bylo the best place v celém USA v tu dobu pro camp. S drkotajícími zuby jsem se umyla v řece, zn. nebyla zmrzlá. Při cestě zpátky jsme odrovnali pár svíček v autě, ale nakonec jsme dorazili do Canyon lands N.P. Po cestě Roman s Jurou navštívili dům, vydlabaný ve skále. No super, ne? V Canyon Lands jsme hodili 20 minutový pohled na N.P. z tery a stačilo nám. Poušť .... Přes Cortez jsme dojeli do Mesa Verde N.P. ubydleli se v campgroudě a usnuli. A začalo pršet.

PS. Zajeli jsme si někam do prčit 9 mil, abysme se umyli v 0 stupňů teplém jezeru. PRIMA.

19. 9. 1999 neděle (Jirka)

Dnešek začal už včera tím, že jsme s Romanem postavili stan bez toho, abychom ho napnuli kolíky a dali na něj stříšku s tím, že stejně pršet nebude. No, ráno asi v 6 hodin začalo a o půl deváté se ve stanu dalo jezdit na loďce.

V Mesa Verde bylo jenom pár rozbořených domků na skalních římsách (to české zříceniny jsou lepší, ale nejsou na skalní římse). Po obhlídce jsme začali na picknick area sušit věci. Milan se vydal na 2.5 hodinový hike z něhož se už za hodinu a čtvrt vrátil.

Teď právě jedeme do Monument Valley a není čas. Nu což. Asi 10 mil před MV byla krásná monumentální skála, která stála za vyfocení. Mezitím, co Roman s Katkou fotili skálu, obešel jsem z prozaických důvodů skalku na druhé straně cesty a, ... tu noc jsme spali téměř na stejném místě, které jsem počůral. Nádherná noc na polopoušti s měsícem, hvězdami a skalními útvary, které nedaly spát. Jenom jsem se bál, že mě kousne had.

20. 9. 1999 pondělí (Katka)

Ačkoliv to nikdo nečekal, Jura opravdu vstal v 5.45 a.m. Kdo by to do něj řekl. Dle mého názoru spíš celou noc nespal, protože měl panickou hrůzu z hada. Na východ slunce jsme dorazili do Monument Valley. Bylo to super. Jura nastavil hudbu z Conquest of Paradise. Indiáni z české delegace trochu nechápali, zvláště když se nám za zády ozvalo „Juro!!“. A hle, no schválně, kdo jiný by to mohl být než kluci z Karviné. Náhodou se tam potkali.

Projeli jsme naším terénním vozem Monument Valley. The best par, fakt. Byly to sice jenom skály, ale monumentální. Pak si to s námi Jiřík po probdělé noci strávené hlídáním hadů, šinul rychlostí 80 mil/hod (předepsaná rychlost se pohybovala mezi 45 – 65 mil/hod) do Hopi Indian rezervace. Fakt dobré, skoro jak v Rumunsku, nakrmila jsem sabaku krekrama. Pak přes Glen Canyon – super výška – do Lake Powell. Něco jak Náklo, ale parádně jsme se vyblbli ve vodě, hlavně Roman :-). Pak už jsme se jeli utábořit před Grand Canyon, abychom ráno mohli opět v 6 a.m. vstát.

21. 9. 1999 úterý (Jirka)

Východ slunce jsme nestihli, ale hloubka kaňonu byla pořádná.

Teď jedeme do Zionu, který je opravdu pěkný park. Zase skály, jako obvykle, ale navíc spousta zeleně, na kterou si člověk už skoro odvyknul. Zašli jsme se podívat na vodopády, které byly velké skoro jako voda tekoucí z úsporného vodovodního kohoutku, ale celkem se do svého okolí hodily a dalo se na ně dívat i je dokonce obdivovat. Druhá pěší vycházka byla 400 metrů na vysuté zahrady,  též plačící skála se tomu místu říká. Stužky vody stékaly po vysuté skladní římse dolů přes různé rostlinstvo rostoucí na skále a cáklá Kačena se nechala tou vodou dokonale pocákat.

Nu včil frčíme do Las Vegas. Ubytovali jsme se v motelu s bazénem a hned jsme si v něm s Milanem a Kačou vyrochtali. V 11 začala prohlídka Las Vegas. V půl šesté ráno jsme se vrátili úplně zmožení a plní zážitků. Gorgeous. Samej neón, nádherná stylová casina .... Las Vegas.

22. 9. 1999 středa (Katka)

Odjeli jsme z našeho motelu v Las Vegas. Zachránilo nás jen to, že je tu o 1 hodinu méně než v Yellowstonu a tudíž jsme odjížděli okolo 10 am a ne v 11. Ačkoliv 320 dní je prý v Las Vegas slunečno, dneska prší, tak nevím. Znemožnili nám se ráno vykoupat v bazénu, potvůrky. Řineme se to do Death Valley. Ještě štěstí, že je zataženo, protože po včerejším dusnu v Las Vegas by jsme byli asi v Death Valley všichni dead. Nóóó nic moc. Nikde nic, ledaže by kaktus. Á, písečné duny jak pyramidy. Hned jsme se v nich s Milanem prorochtali. Jura s Romanem jen decentně prošli pískem. Roman s heslem „když už jsem tady, tak se po tom projdu“ a Jura „nezůstanu přece sám v autě“. Asi tak. Večer jsme to zapíchli v super potokovém kempu, kde jsem musela vlézt pod splav s ledovou vodou, protože jsme ten písek měla opravdu všude. Další super den za námi.

23. 9. 1999 čtvrtek (Katka)

Dopoledne jsme dorazili do Yosemite N.P. Fakt zima zpočátku, ale pak už to šlo. Typický N.P. – hory, jezera, vodopády. Jediná změna byla ta, že Yosemite falls, hlavní atrakce N.P. nějak nefungoval. Přes indiánskou vesnici jsme to vzali ke dvoum vodopádům, asi 11,2 km. Nevada falls a druhý nějak na V. No super. Schody stále nahoru nás s Jurou přesvědčily, že ne vždy je nutné jít až nahoru, Romana o tom, že je nutnéjít alespoň nad druhý vodopád a Milana do nutnosti jít 22 km na Half Dome. Všichni ještě chtěli jít na Glacier Peak pozorovat full moon, ale jak to stihnout? Důmyslní Američané postavili cestu až na  Peak. Takže jsme asi v 11 pm dorazili autem na úchvatný výhled na Yosemite N.P. a pak hurá přes noc do San Francisca.

24. 9. 1999 pátek (Katka)

Po menších šocích z pětiproudové dálnice, jednosměrek, příkrých uliček a parkování jsme to zapíchli zhruba v centru Downtownu. Kopli do sebe s Jurou v Cabel Car jedno kafe a vyrazili do ruchu velkoměsta. Jura započal den mexickou pizzou – velmi mu chutnala, fuj. Přes knihovnu, CD shop (o velikosti větší tělocvičny), koupání v parku jsme dorazili na ulici Hippies. 2 lidé se tam opravdu vyžili. Jura si z CD shopu odnesl hromadu CDs. No a ten druhý člověk jsem byla já v obchůdcích Hipies. SUPER ULICE a lidi. Japonská čtvrť nic moc, no a v čínské jsme to zapíchli v čínské restauraci a konečně jsme se pořádně, ale fakt pořádně nadlábli. Alkatraz a moře jsme přes mlhu jen zahlédli a přes červený most jsme se projeli a pak hurá přes noc do King Canyon N.P. a Sequoia N.P.

25. 9. 1999 sobota (Katka)

Dobré parky – jezera, vodopády, hory ááá vysoké sequoie a mohutné sequoie – některé prý jsou v Guinessově knize rekordů. Vodopády s jezírkem, loop přes středisko mědvědů. 2 šly přímo proti nám s Jurou. Vůbec jsme se nebála, málem jsem skočila Jurovi strachem za krk. V některých sequiích byly díry jak domeček, ktak jsme si to řádně vyzkoušeli. Podívali se s Romanem a Jurou na západ slunce, projeli autem tunýlkem v sequoi a zakončili to na skále, kde hrozila smrt bleskem. Naštěstí byla jasná noc. No a hurá na 4 hodinové noční hledání místa na spaní. A druhý den na Beach.

26. 9. 1999 neděle (Jirka)

Sedím s pivem v ruce a píšu včerejšek. Vstali jsme asi v 11 na místečku u silnice, které jsme po 4,5 hodinách hledání našli. Koukly na nás bodláky.

Dojeli jsme k moři. Vzduch kolem 0, voda zmrzlá, ale všichni 4 jsme tam vlezli. Radovali jsme se s Kačenou jak malí. Ve 3 hodiny jsme, po zkušenostech z posledních 2 dnů, začali hledat místo na spaní, které jsme už  7 nalezli. Fakt dobrý kopec v NF Los Pedros. Dneska se fakt nic zvláštního nestalo.

27. 9. 1999 pondělí (Jirka)

Blíží se datum odletu, což na nás s Kačnou nějak dolehlo. Ani Romanovi to nebylo lhostejné, tak po mně neustále požadoval confirmaci letenky. V Ojai jsem mu vyhověl, tak pán potvrdil, že letíme skutečně 2. října. Přes knihovnu v Ojai jsme dojeli znovu k oceánu a zase ta kosa. 20 mil od moře nesnesitelné vedro a u moře zima a zataženo. Tentokrát Roman užíval vody pouze ze břehu a slanou chuť simuloval pojídáním oříšků. Tak jsme ho s Katkou zastoupili a vnikli do vody 2x. Vynikající vlny, které člověka strhnou ke dnu nás strhly k dětskému veselí.

Projeli jsme Beverly blv., kde nebylo nic zvláštního k vidění a už skoro za tmy vyrazili do Angelo NF hledat, kam hlavu složit. Z kopce jsme se podívali na noční osvícené L.A. a pokračovali v hledání asi další 2 hodiny, kdy jsme narazili nárazníkem do kempu a měli zase na jednu noc vystaráno (asi 30 mil od města). Měsíc svítil jako prase, za humnana vyl pes, akorát hovno nesmrdělo ze zahrady, ale ze záchodu, jinak bych si připadal jako v rodné vsi. Nálada Romana a Milana se stupňuje s přibližujícím se datumem odletu, takže se s nima, hlavně s Romanem, dá zase trošku mluvit.

28. 9. 1999 úterý (Jirka)

U písmene W v nápise Holywood jsme se nevyfotili, jelikož cesta k němu byla zavřená. Do filmových studií jsme se nepodívali z důvodu vstupného 38 dolarů. Aspoň jsme se najedli v čínské čtvrti, projeli se po Hollywood blv., koukli se před Chinase Theatre na stopy víceméně neznámých osobností a jeli se vykoupat na pláž do Santa Moniky. L.A. tedy nic moc. V 10 večer jsme dojeli do Joshua Tree, kde se na poušti příjemně spalo.

29. 9. 1999 středa (Katka)

Mno, tak to byl the best day na katastrofy. Ráno místo rozcvičky jsme si vyběhli s Romanem a Jurou na skálu v kempu, neboť není nad rozhled po krajině. Pak jsme si prohlédli Joshua Tree, oázy, cactus garden a vydali se do San Diega. Po cestě Jura počůral palmu. Vzhledem k tomu, že bylo odporné vedro, tak jsme se rozhodli vykoupat se v nejbližším jezeře. Jenže jsme nějak zvolili tu the best road pro danou chvíli v celém USA a po 100 metrech s úspěchem zahrabali naše autíčko do pískové závěje. 3 hodinové vyhrabávání vedlo spíše k prohrabání se do Czech Republic než k vyhrabání auta. Někteří jedinci vytrvale hrabali a Jura to psychicky nevydržel a šel stopovat Mexičany. Nakonec přitáhl séra s pickupem, kterého ukecal, že nás za 40 dolarů vyhrabe. Sér se snažil a tak za 50 dolců jsme byli venku. Překvapivě nejvíce optimismu, vtipů a humoru měl Roman. Zatímco někteří střídavě upadali do trudomyslnosti, Roman naopak. No a jezero? Smrad, černá barva a zdechlé ryby. Zato jsme se u benzinky osprchovali hadicí na auta, někteří úplně do naha. Takový nudista na benzince je the best věc. A hurá do San Diega, bohužel přes Gas station, který nebyl gas station, ale celnice. No chtěli nás i deportovat, postřílet. Akční film hadra. Seděli jsme s Jurou a Romanem na blatníku auta a nesměli udělat jediný krok, neboť by sér vytáhl zbraň. Co je vízum J1 netušili. Jak za Fučíka nám svítili baterkama do očí. Nakonec jim stačilo, že v sobotu odletíme z USA. Tak nevím. No a vydali jsme se hledat konečně místo na spaní. Pár lidí ztrácelo nervy, ale v 12.30 am jsme našli konečně nějaký flek.

a zde deník končí

Následovala celodenní návštěva Sea Worldu v San Diegu a poté návrat do Los Angeles, odkud nám to s Romanem odlétalo.

Ahoj Ameriko.