Při vystupování z letedla jsme byli hodně překvapení. Z venku se do vystupovacího „rukávu“ drala zima. I když bylo teprve 6 hodin ráno, bylo to překvapení.

U pasové kontroly celník opravdu remcal, když nemohl najít v pase dostatek volného prostoru, ale nakonec se smířil s místečkem vedle ukrajinského razítka. Koupili jsme si tranzitní vízum a dali nám ho na 7 dnů. Ihned jsme změnili původní plán, že hned odjedeme do Tanzánie. Přioblekli jsme se a vyrazili vstříc dobrodružství. Nahaněči na letišti se snažili. Vůbec jsme na ně neměli náladu. Byli jsme rozespalí, počasí bylo příšerné – byla mlha, mžilo a pršelo a byla hrozná zima. Vyměnili jsme první keňské šilinky a začali poslouchat, co nám ti kluci černošští vlastně nabízejí. Taxi do města stálo nejdřív 10 USD, pak 100 shillinků. Chtěli jsme jet normálním autobusem číslo 34 za 25 sh., ale nakonec jsme přece jenom jeli taxíkem, i s mladým jihoafričanem za 100 sh. První kilometry po africké silnici jsme ukrajovali velmi zánovní dodávkou. Řidič byl dohazovač společnosti Planet Safari. Dovezl nás do jejich kanceláře na ulici Moi Avenue v 9. patře. Mladý Sammy nám nabídl kávu grátis a samozřejmě safari. Koupili jsme si 3 denní safari do parku Masai Mara za 350 USD za oba.

Takhle to vypadalo vedle našeho stanu.

V ceně bylo ubytování a jídlo a 3x ubytování v Nairobi. Mohli jsme si vybrat mezi dormitorem a některým ze stanů, postavených na zastřešené terase. Nastěhovali jsme se do stanu a ještě na chvíli zalehli. K polednímu jsme vyrazili do ulic. První hodina byla šok – všude černoši, chaos, špína, černoši ... Naštěstí jsme si brzo zvykli. Zašli jsme se podívat na Městské náměstí, do Uhuru parku, na Kongres, Konferenční centrum a pracoviště prezidenta.

Opět typická ulice

Cestou jsme viděli obrovské ptáky na jednom z „placatých“ stromů. Ptáci byli něco mezi čápem a supem a zajímavé bylo, že hnízdili jenom na jednom stromě, i když jich bylo v okolí několik stejných (že by čápi marabu?). V Uhuru parku jsme byli svědky zajímavé bohoslužby (asi). Na 2 místech se modlil kněz v civilním oblečení s mikrofonem v ruce. Poznali jsme to podle neustále opakujícího se „alelujá“.

Dále jsme našli kancelář, kde se prodávaly lístky na autobus do Arushi, kam v pondělí po návratu ze Safari pojedeme. Pochodili jsme po dalších zajímavých uličkách (všude samý černoch) a navštívili tržnici. Určitě tam zajdeme před odletem. Těch vyřezávaných sošek, co tam měli – nádhera. V bočních uličkách jsme měli docela strach. Občas jsme šli kolem sedících černochů, kteří se po našem přechodu rychle zvedli a šli za námi. Nevěděli jsme, jestli nás chtějí jenom oloupit, nebo i zavraždit. Ale přežili jsme.

Na večeři jsme byli nedaleko tržnice. Prvním africkým jídlem byly pro Kačku fazole a já si dal beef stew. Dobré to bylo. Večer jsme šli brzo spát.