Noc byla zlá. Spálená záda pěkně pálila. Ráno jsme se rozhodovali, jestli zůstaneme ještě jeden den. Původně jsme chtěli z DAR zajet ještě na nějaký ostrůvek na šnorchlování, ale Zanzibar zvítězil. Šel jsem za dědečkem vyjednat další noc (usmlouval jsem to na 15 USD s tím, že tam večer zajdeme na večeři – druhý pokus). Vzali jsme šnorchl a šli pobřežím na jih do letoviska Kendwa.
Při odlivu šlo nádherně projít plážemi. Lehli jsme si pod opuštěný „hříbek“ a chodili střídavě šnorchlovat u pobřeží. Nebylo to tak pěkné, jako u Mnemby, ale pěkný podmořský svět byl i tu. Vydrželi jsme to až do přílivu. Já si úpěnlivě chránil svoje spálená záda, šnorchloval jsem v tričku, natíral se opalovacím krémem a motal se do ručníku.
Horší byla ale cesta zpátky. Příliv byl už hodně vysoko. Tam, kde jsme šli ráno bylo teď 1,5 m vody. Projít kolem korálových skalisek moc nešlo. Korály strašně píchaly a nárazy vln byly čím dál tím větší. Brodit se nedalo, plavat s batohem na zádech taky ne.
Byly dvě možnosti. Buď nějak dobrodit tu vzdálenost, kterou jsme už ušli zpátky do Kendwy a jít naokolo po cestě, což je hodně daleko, nebo vylézt po korálech nahoru a zkusit, jestli tam nebude nějaká stezka kolem pobřeží. Zvolili jsme tu druhou možnost a naštěstí nad útesy stezka vedla. Šli jsme kolem baobabů, kolem plantáží, na kterých rostly palmy a my nevíme jaké, cestou a necestou až jsme došli do našeho letoviska a ani had nás neuštknul.
Moje preventivní akce proti spálení nepomohla. Záda mám jak rak a pálí jako žehlička.
Na večeři jsme šli k dědečkovi. Už ráno jsme si objednali, co budeme chtít, aby měli čas se na to nachystat. Večeři jsme objednali na 19 hodinu. Před večeří jsme ještě skočili do moře. Moc jsme ale skotačit nemohli, protože jsme oba byli spálení.
Večeře nebyla špatná. Při jídle vypla elektřina, ale než zapálili svíčky, světla se probudila k životu. Poté jsme si zašli do baru vedle na shake. Já si dal „passion under the palm tree´s“ a Kačka „pinacholatu“. Pohodka.