Kača ráno vypadala nevyspale. O půl paté jí vzbudili rámusoidní Amíci a už neusla. Vyjeli jsme po snídaji v 8 hodin a v 8.30 jsme už byli v parku, byl hned za rohem. Ze začátku jsme jeli pralesem. Všude bylo hodně opiček, houfy na zemi, sedící ve větvích a chroupající listy a semínka, opičátka jedoucí na mamince jako na koni. Prales vystřídala buš s mnoha keři. Lake Manyara je známý hojným výskytem stromových lvů a plameňáků. Bohužel byla cesta k jezeru za plameňáky zavřená.

Nejčastější obyvatel parku.

Akorát mě kousla nějaká velká moucha, když řidič říkal, že projíždíme oblastí výskytu mouchy tse-tse. Dobrou noc.

Zvířat nebylo moc, ale skupinky slonů, žiraf, antilop a opic mezi keři byly parádní. Konečně jsme viděli chodicí hrochy (dosud se jenom váleli ve vodě nebo v bahně). Kačka s Charlesem byli nějací apatičtí. Charles už ani nevydával svoje uáááááá, hóóó, óóó a podobné zvuky, když viděl cokoliv (lezlo mě to těžce na nervy, hlavně když to začala Kača napodobovat). Ona se ta zvířata už třetí den opravdu opakovala pořád do kola. Já jsem měl dalekohled teda sám pro sebe a občas jsem s ním prohledal krajinu. Řvaní opic z blízka bylo impozantní. Mají v tlamě pěkně ostré zuby.

V dálce u jezera (s těmi plameňáky) byl chudák zdechlý hroch a parkoví ochránci ho zapálili. Stromové lvi, kteří tu měli být hojní, jsme bohužel nezahlédli.

Po obědě jsme se asi ve 14 hodin rozloučili s vesničkou Mto-Wa-Mbu a kempem Jumbo campsite a řítili se zpět do Arushy. Před odjezdem jsem neodolal a koupil nějaké sošky (oproti městu i přes velmi dlouhé smlouvání 2x dražší :-)), ale nádherně jsem si zasmlouval).

Ulice před naším hostelem Mashele guesthouse  je prašná, jako většina ulic v městečku.

V Arushy jsem v kanceláři naší cestovky Moon Adventure napsal česky doporučení pro další výpravu z naší rodné země. Řádně jsme se rozloučili s řidičem Josephem, kuchařem Rafaelem a našim spolucestujícím černochem Charlesem. Hodili jsme si věci do Mashele Guest House a vyrazili do města utrácet. Koupili jsme si nějaká trička, Kača si koupila klobouk do buše a kávu v hezké plechovce. Taky jí na ulici černoch vnutil podobné sošky, jako já koupil v kempu před odjezdem.

Z internetové kavárny jsme poslali nějaké SMS domů a šli na večeři do restaurace, kterou nám doporučil Dan. Byla to nelehká cesta ( z Mashele doleva, na koci ulice zase doleva a na křižovatce Y tou levou cestou). Odměnou nám byla nádherná restaurace. Z dálky to vypadalo jako nějaká lodge. Rákosová střecha, hodně veliká restaurace, spousty personálu. Byli jsme tam jediní bílí. Vůbec na nás nebyli připraveni, protože při žádosti o jídelní lístek nám na kus papíru napsali anglické názvy několika jídel. Ten jejich jídelní lístek byl jenom svahilsky. Zpátky do hostelu jsme šli při svitu baterky, kterou jsme si koupili před odjezdem na safari.