V 8 hodin pro nás přišli 2 nahaněči. Pohádali se mezi sebou, kdo na nás má větší zásluhu a zaslouží si za nás provizi od řidiče minibusu. Nám to bylo jedno. Hlavně, že jsme jeli a za suprovou cenu 1500 Tsh. za jednoho. Okolo 10 hodiny nás auto dovezlo do letoviska Nungwi. Začala anabáze s hledáním ubytování. Pěkná chatka za 20 USD byla za 5 minut za 25 USD a tak podobně. Nakonec jsme zapadli do Baraka bungalow za 18 USD a byli jsme tam jediní návštěvníci. Náš domáci byl parádní třízubý starší pán, který neuměl anglicky. Chatička byla pěkná s dřevěným nábytkem. Celkem tam byly 3 chatky, v každé 2 vchody. Uprostřed byla upravená zahrádka a u recepce bylo několik stolů a lednička s „cold drinks“.

Baraka bungalow – naše útočiště  na 4 dny (severní pláže Zanzibaru)

Ubytovali jsme se a šli jsme se projít. Prošli jsme vesnicí „dhow people“ – rybářů. Vesnice měla hodně kamenných domků, nám se zdálo, že jsou jakoby polorozbořené, několik nedostavěných chýší. Sem tam obchůdek typu – hladové okénko. Šli jsme dál, až na severní výběžek ostrova a po pobřeží zpátky. Korálové útesy, palmy modrá voda. Jediné, co nám kazilo radost byla zamračená obloha a spousta řas ve vodě. I tak jsme lehli na provazové lehátko a chvíli relaxovali. Počasí se ale neumoudřilo a na koupání byla docela zima. V e-mailech nám všichni psali, že je v ČR stejné horko jako v Africe a situace byla zcela jiná. Jestli jsme tu měli 20 stupňů, tak do bylo hodně. Nechápu, jak je to na rovníku možné.

První den bylo zataženo, všude korálové útesy.

Při přílivu jsme se šli ještě projít podél pobřeží k severu, k majáku. Pomalu se blížil večer. Náš „děda“ krásně prostřel stůl kytičkou a vypadalo to, že nás zve k večeři. Z ušmudlaného jídelního lístku jsme si z nabízených pěti jídel vybrali dvě a pak nastala mela. Děda chvíli diskutoval s jiným černochem, do toho přišel třetí černoch a nakonec náš děda vyběhl do ulic auž ho nebylo. Třetí černoch po chvíli přišel a dobrou angličtinou říkal, že je na nás, jestli počkáme nebo jestli půjdeme jinam – že děda šel na naši večeři nakupovat a nikdo neví, kdy se vrátí. A to jsem mysleli, že našemu domácímu uděláme radost, když u něj povečeříme a přitom jsme mu způsobili takové starosti. Šli jsme se najíst do resortu. Vybrali jsem si Blue Fish Restaurant. Krásné posezení na terase s výhledem na moře, na stole syčící petrolejka, bohatý jídelní lístek – romantika. Jídlo bylo to nejlepší, co jsme za posledních 14 dnů jedli (king fish se špenátovou omáčkou, zeleninou, rýží a čapaty). Vraceli jsme se domů a zašli ještě na pláž.

Kokos a rybářské lodičky – symboly ostrova.

Hned vedle bungalowu byl parádní bar, hrála tam kvalitní hudba, měli různě shaky a hlavně měl ten bar styl, něco, co jsem ještě nikdy na vlastní oči neviděl. Byla to bambusová chýše pod palmami, všude hořely svíčky, na baru různé rekvizity, no prostě paráda. Zabavili jsme si dvě houpací sítě a bylo nám fajn. Bohužel nás začali žrát komáři, tak jsme šli domů.

Seděli jsme na terase před domečkem. Kačce si ze sušících se plavek udělali mravenci mraveniště :-). Trošku jsme se taky báli, co se děje doma, protože nám už víc než týden nepřišla od rodičů žádná SMS.

Těšili jsme se na zítřek – koupili jsme za 25 USD výlet na 1 a 1/2 hodiny vzdálený ostrov Mnemba, u kterého je nejlepší místo na šnorchlování.