Noc byla úžasná. Loď se chvílemi houpala úplně nehorázně a lidi blili jeden přes druhého. Taky nevím jak je to možné, že VIP sekce, jenom pro cizince, se naplnila černochy. Vrcholem všeho byla jedna asi 150 kilová matka černochová. Nejdřív si „odplivla“ a potom spadla Kačce na nohu. Přežili jsme to, byli jsme vyspaní tak na půl. Ale kymácení lodi jsme ustáli, i když jsme měli chvílemi taky na mále.

Z přístavu v DAR jsme dalla-dalla dojeli na nádraží. Dali jsme si na ulici čaj a chapati. Pokusil jsem se utratit poslední tanzánské drobné – koupil jsem colu, brambůrky a něco oříšků (sáček asi 1x1 cm, ještě nebyly ani moc prošlé :-)).

Autobusové nádraží v DAR.

Přesně v 9 hodin jsme vyjeli. Cestu netřeba popisovat. Řidič pořád troubil, po několika hodinách už nám to šlo řádně na nervy, ale zase nás uklidňovala krajina kolem – nádherné palmové háje. Tanzánská celnice vypadala jako kůlna. Svoje razítko jsme tam bez problémů získali. Potom jsme jeli asi 5 km krajinou nikoho (nevím, jaké národnosti byli lidé, co tam ve vesnici žili). Keňský celník nám do pasu vlepil tranzitní vízum a jelo se dál. V 19 hodin jsme byli v Mombase. Nutno dodat, že jsme jako cizinci dostali snad poprvé výhodu. Při trajektu (Mombasa je na poloostrově, ale cesta vede přes mořskou úžinu) přes záliv řidič všechny cestující, kromě cizinců, kryplů a jinak protěžovaných osob, vyhodil z autobusu a museli se přetrajektovat po svých, zatímco my jsme je pozorovali okýnkem z busu.

Ubytovali jsme se v hostelu Tana guest house (400 Ksh). Moc důvěry nevzbuzuje, zítra musíme najít lepší ubytování. Na postelích nebyla moskytiéra. Tvrdým vyjednáváním jsme dosáhli, že nám donesli protikomáří spirálu a 2 sirky na její zapálení.

V 8 jsme hledali jídlo. Otevřené byly v okolí jenom divoké jídelny, kde si můj vegetariánský zajíček Kačka neměla co dát a jedna dost drahá indická restaurace. Šli jsme tam a strašně se přejedli.