Ráno jsem šli ještě šnorchlovat. Zase na jih k molu. Z letoviska jel turistický minibus do Stone Townu už v 10 hodin, ale my jsem dali přednost domorodnému dala-dala, abychom mohli ještě do moře. Já si lehl pod svůj oblíbený hříbek a četl časopis Katka. Kačka byla v moři 2x, já jenom jednou. Vůbec se mi ze stínu na sluníčko nechtělo. V poledne se zatáhlo tak, že spadlo i pár kapek. Vrátili jsme se k dědovi.

Náš pan domácí.

Našel jsem další 2 škeble i s živočichem uvnitř a poprosil pana černocha o jejich odstranění (stejně, jako po šnorchlování na Mnembě, škeble vyvaří a toho živočicha uvnitř snědí). Ještě jsme se osprchovali a požádali o kousek chleba k paštice. Za 2 kousky chleba, mango a 2 coly si napočítal 5000 Tsh., ale mávli jsme nad tím rukou.

Vyrazili jsme na dalla-dalla. Autobus vyjel už po 15 minutých, co jsme do něj nastoupili. Měli jsme štěstí. Stál nás oba 2500 Tsh. Cesta dalla-dalla vůbec nebyla taková hrůza,jak psali v průvodci. V Lonely Planet psali, že cesta zabere celý den, ale my jsem byli za 2 hodinky ve Stone Townu. Koupili jsme si lístek na loď, nechali si v jejich office bágly a šli do města poslat pohledy (známka stála 400 Tsh.), koupili chleba, zašli na internet, já si usmlouval nějakou šošku a masku.

Autobusové nádraží ve Stone Tošnu.

Solidně jsem si zasmlouval. Koupil jsem vyřezávanou hlavu a vysokou sošku a s Kačou jsme si koupili 2 vyřezávané masky. Asi nezjistíme, jestli to všechno bylo z ebenového dřeva, ale to je docela jedno.

S tímto pokladem jsme šli vítězoslavně k lodi, prošli nepochopitelnou imigrační kontrolou (zase půlstránka v háji) a hurá na loď. V naší VIP sekci už bylo všechno připravené ke spaní. Loď totiž vyjížděla ve 22 hodin a do DAS doplula až v 6 ráno druhého dne. Kromě nás tam zatím byl pouze jeden další pasažér, tak jsme si zabrali 2 matrace v „klidném“ místě v rohu. Před vyplutím přibylo dalších asi 6 lidí, ale měli jsme pořád parádní soukromí.